Zajímavosti

V Karlových Varech je zdravé ovzduší a nejí se tu kočičí maso

V letech 1708–1714 postihla východní, severní a střední Evropu morová epidemie, jež v českých zemích zuřila v letech 1713–1714. Byla to poslední velká morová epidemie. Během 7 let zahynul víc než 1 milion lidí. Léčba v podstatě nebyla možná, neboť se neznala příčina moru. Jediným způsobem boje se šířením nemoci tak byla karanténní opatření. Nemocní byli izolováni, z nejvíce postižených měst nebylo možné cestovat, bojkotovalo se cizí zboží.

Když udeřila morová epidemie

Také v Karlových Varech se prováděla opatření. U všech karlovarských městských bran stáli na stráži měšťanští střelci, kteří do města nevpouštěli neznámé osoby. Rozruch vzbudilo, když do města nebyli vpuštěni studenti medicíny Bachmann, Ihl a Küffner, přestože zde bydleli a pocházeli z předních karlovarských rodin. Byli zavřeni do jakési stodoly před hradbami poblíž Březové, tam jim po 3 týdny donášel hrobník jídlo a teprve po této „karanténě“, když bylo jisté, že žádnou nákazu nepřinášejí, mohli domů. Mnozí měšťané ze strachu před nakažením opustili město a vystěhovali se na jednu výšinu na hoře Tří křížů. Této výšině se pak začalo říkat „Věčný život“ („Ewiges Leben“), údajně ze žertu na účet těchto uprchlíků, hledajících zde prý věčný život; ve skutečnosti to byla zkomolenina názvu „Věčné léno“ – „Ewiges Lehen“. Navzdory této opatrnosti však přístup do města nebyl odepřen šlechticům zblízka i zdaleka, kteří zde hledali útočiště před nemocí. Byl tu hrabě Sporck, hraběnka z Vrtby a jiní. Nezapomínalo se ani na modlitby – konaly se prosebné bohoslužby, aby Bůh uchránil město před epidemií. Kostel byl přeplněn, lidé se tísnili i okolo po hřbitově. Město bylo před morem ušetřeno, stejně jako při všech předchozích epidemiích, což zdejší měšťané považovali za zázrak. Mezi těmi, kdo se tu skrývali před morem, byla i zmíněná hraběnka z Vrtby, jež věnovala jako výraz poděkování 1 tisíc zl. na stavbu sloupu. K tomu přidalo město ještě 700 zl. a jistě i ostatní šlechtici, kteří zde získali útočiště, rádi přispěli. Návrh na sloup vypracoval známý sochař Oswald Josef Wenda ze Žlutic.

V Karlových Varech je přece čistý vzduch a není tady žádná nemoc…

Morová epidemie ovšem poškodila lázeňství. Lázeňští hosté se obávali cesty do Karlových Varů, což byla katastrofa pro zdejší měšťany, jejichž živnosti byly z velké části na lázeňství závislé. A tak se v archivním fondu Archiv města Karlovy Vary dochoval nedatovaný tištěný leták, který s největší pravděpodobností pochází právě z této doby. Městská rada v něm potvrzuje návštěvníkům města, že v Karlových Varech je čistý vzduch a není zde žádná nemoc. Toto potvrzení v němčině se vydávalo lázeňským hostům, aby neměli problémy při návratu z Karlových Varů. V textu byla vynechána prázdná místa, na která byly dodatečně zapsány konkrétní údaje (jméno lázeňského hosta a doba pobytu v Karlových Varech). Protože bylo vynecháno i místo pro rok, počítalo se zřejmě, že toto potvrzení bude vystavováno i v dalších letech. Text přeložený do češtiny je následující:

„My purkmistr a rada města Císařské Karlovy Vary etc. potvrzujeme a vyznáváme tímto veřejně, že je u nás ve městě a jakož i v jeho okolních vesnicích, Bohu buď chvála a čest, čerstvý, zdravý a čistý vzduch a také zde není žádná infekční nebo nakažlivá nemoc, ani se tu nepociťuje. Pročež na náležité prosby, který si zde při své bídě a chudobě v týdnech sloužil lázeňskou léčbou a užíval almužny; každopádně se však nyní čerstvý rozhodl zase odcestovat a také jinde milosrdné křesťany o poskytnutí nějaké výpomoci poníženě prosit. Proto mu byl vědomě udělen tento pas pod menší městskou pečetí, aby mohl všude svobodně a volně procházet a vyžadovat pomoc a podporu. Dáno v císařských Karlových Varech dne roku.“

Otřesné poměry v lázeňském městě?!

Karlovy Vary musely vždy hájit svou pověst. Často vznikaly poplašné zprávy o zdejších podmínkách, patrně je někdy využívala i konkurence a Karlovy Vary musely proti tomu bojovat. V roce 1805 si Karlovy Vary nechaly ve třech německých listech (v Bambergu, Bayreuthu a Norimberku) otisknout inzerát. V tomto inzerátu se vyvracela fáma, že v Čechách je taková drahota, resp. nedostatek potravin, že se musí konzumovat koňské, psí a kočičí maso a že se chleba musí péci z trávy. Zajisté nebyla náhoda, že se v těchto třech případech jednalo o bavorská města; patrně právě tam se šířila zmíněná pomluva. Samozřejmě, že tyto pověsti odrazovaly lázeňské hosty od cesty do Karlových Varů, proto si Karlovy Vary v těchto novinách zaplatily inzerát a v něm ujišťovaly lázeňské hosty, že tyto pomluvy jsou falešné a že se v žádném případě nemusejí obávat cestovat do Karlových Varů.

Překlad pokynu městskému důchodnímu úřadu, aby uhradil otištění inzerátů, zněl:

„Protože se na začátku letošní lázeňské doby v cizině rozšířila falešná a pro Karlovy Vary nanejvýš škodlivá pověst, že drahota, resp. nedostatek všech potravin v Čechách, je tak veliký, že se už musí konzumovat koňské, psí a kočičí maso; dále že se chleba musí péct z trávy a podobných věcí, čímž cizí lázeňští hosté jsou odrazováni od cesty, tak magistrát, aby toto vyvrátil, nechal vytisknout inzerát v bamberských, bayreuthských a norimberských novinách; protože však od zdejšího c. k. poštovního úřadu je stanoven peněžní výdaj 6 zl. 52 kr., tak je tento tímto poukázán, těchto 6 zl. 52 kr. je třeba vyplatit ze zdejší městské renty výše jmenovanému c. k. poštovnímu úřadu.

Purkmistr Johann Gabriel Seidl a první radní Anton Sauer, 31. říjen 1805.“

Antonín Mařík, Státní okresní archiv Karlovy Vary

Reference a odkazy

Prameny a literatura:

Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond Archiv města Karlovy Vary, karton č.  N 29, inv. č. 3114; kar 4229/1, příloha č. 163.

BOŘÍKOVÁ, Jana – BOŘÍK, Otakar. Mor na Karlovarsku. Sokolov, 2010.

Boříková, Jana – Bořík, Otakar. Mor v Karlových Varech a v Jáchymově. X. Historický seminář Karla Nejdla: sborník přednášek. Karlovy Vary, 2001, s. 46–49.

Šolc, Pavel. Proč se Karlovým Varům vyhýbaly morové epidemie? XI. Historický seminář Karla Nejdla: sborník přednášek. Karlovy Vary, 2002, s. 51–53.

O autorovi

PhDr. Antonín Mařík působí jako archivář ve Státním okresním archivu Karlovy Vary.

Přejít nahoru